Manetho

Navzdory Manethově důležitosti pro studium historie starověkého Egypta není o tomto muži samotném mnoho známo. Dokonce i přesný význam jeho jména byl mezi egyptology předmětem diskuzí a ačkoliv je nyní všeobecně odsouhlaseno, že jméno "Manetho" pochází ze staroegyptského mniw-htr, což znamená "hlídač koní", existence takového jméno není z egyptských pramenů dokázána.
Manetho žil v Sebennytu, hlavním městě Egypta během 30. dynastie, a byl knězem za vlády Ptolemaia I. a Ptolemaia II. Říká, že byl zapojený ve vytvoření nového kultu - přídání boha Serapise do egyptského pantheonu. Bům měl helénistické i egyptské rysy, ale není to potvrzeno.

Manetho vděčí své důležitosti skutečnosti, že napsal Aegyptiacu, sbírku tří knih o historii starověkého Egypta objednanou Ptolemaiem II. v jeho snaze o spojení egyptské a helénistické kultury.
Aby tak mohl učinil, Manetho měl přístup do chrámových archívu, kde pracoval jako kněz. Tyto archívy obsahovaly obrovský počet různých spisů, jejichž obsahy byly nejrůznějšího typu - od mytologických textů až po oficiálních záznamy, od magických formulí až po vědecká pojednání. Měl prostě všechny prameny, které potřeboval, aby sepsal historii své země. Ačkoliv nemůžeme být překvapeni, když mezi fakty o egyptské historii nalézáme mýty a pověsti.

Díky Manethově Aegyptiace dělíme egyptskou historii do 30 dynastií. Toto rozdělení není vždy založené na historických skutečnostech: častečně je založené na mytologii a částečně na rozdělení vládnoucích rodin, které již bylo provedeno v minulosti.
Například 18. dynastie začíná vládou Ahmose I., což byl bratr posledního vládce 17. dynastie. Třetí král 18. dynastie nebyl (pravděpodobně) příbuzný se svými předchůdci, ale přesto je s nimi umístěn ve stejné dynastii. Toto zdánlivě bizarní uspořádání 18. dynastie může být vysvětleno skutečností, že za vlády Ahmose začala nová éra prosperity starověkého Egypta (skončilo 2. přechodné období), a proto staří zapisovatelé, z jejichž spisů Manetho čerpal informace o 17. a 18. dynastii, Ahmose považovali za zakladatele nové dynastie.
Stejně to je u první krále 1. dynastie, Meniho, který musí být pravděpodobně považován za Narmera. Meniho role ve sjednocení Egypta byla tak důležitá, že i on byl považován za prvního panovníka v novém stádiu egyptské historie.
Na druhou stranu Mentuhotep II. znovusjednotil zemi po 1. přechodném období, ale je stále ještě členem 11. dynastie.
Při jiných příležitostech byly pro rozdělení historie starověkého Egypta do dynastií brány v úvahu mytologické události. Oddělení 1. a 2. dynastie je dost nepřirozené, tak proč Manetho rozdělil 9 králů do 1. dynastie a 9 do druhé? Protože 9 bylo svaté číslo: hlavní bohové vládnoucí nad Egyptem patřili do svatého devatera.

Naneštěstí nebyla tato cenná práce (ještě) nalezena nebo rozpoznána. Je známá pouze z odkazů, občasných výňatků a komentářů pozdějších autorů. Nejvýznamnější z nich jsou Josephus, Africanus, Syncellus a Eusebius. Aby to bylo ještě horší, zdroje, které popisují části Aegyptiacy, jsou často protichůdné.
Například Eusebius začleňuje do 22. dynastie jenom tří krále, zatímco Africanus devět. 23. dynastie je těmito dvěma klasickými autory popisována také rozdílně: Eusebius do ní začleňuje opět tři panovníky s celkovou vládou 44 let, zatímco Africanus sem počítá čtyři panovníky, kteří vládli 31 let. 26. dynastie obsahuje u Eusebia i Africana devět panovníků, ale Eusebius začíná faraónem Ammerisem a končí Amosisem, zatímto Afrikanus je pojmenovává Stephinates a Psammetikherites. Psamtek I. z 26. dynastie vládl podle Africana 54 let a podle Eusebia 45...

Brzy po vytvoření originálu byla Aegyptiaca shrnuta, pravděpodobně sepsáním seznamu králů, ke kterým bylo občas doplněno nějaký historické sdělení. Ve stejné době bylo originální dílo zneužito, okomentováno a zfalšováno pro politické a náboženské účely. Není nepravděpodobné, že v této době byly psány i nové práce pod Manethovým jménem. Tyto práce byly časté plné tendenčních komentářů a anachronismů.
Klasičtí autoři, kteří opisovali, komentovali nebo psali odkazy k Aegyptiace byli tak konfrontování s různými prameny a všechny byly prohlašovány za originální dílo. Josephus viděl oboje - originál nebo jeho výtah i falešnou Manethovskou literaturu, ale nebyl často schopný rozeznat mezi nimi to správné. Africanus znal a používal shrnutou verzi Aegyptiacy, zatímco Eusebius citoval z Africana a z verze, kterou upravili helénističtí Židé pro náboženské účely.

To činí přístupnost Manethovy práce velice obtížnou. Ale nyní, když se ví, jak rozeznat originální práce od padělků, a když se ví, jak rozeznat fakta a mýty v originální práci, Manethova Aegyptiaca se stává cenným zdrojem pro studium historie starověkého Egypta.