Papyrus (Šáchor papyrus)

Tato rostlina se dříve často vyskytovala v nilském údolí. Nyní již je její výskyt řídký. Používala se k mnoha účelům.
Nejběžnější použití šáchoru bylo na výrobu papyrových listů. Stonek papyru byl nakrájen na tenké pásy, které byly pokládany těsně vedle sebe. Na ně byla potom pokládána druhá vrstva, jejíž pásy byly položeny kolmo na první. Tyto dvě vrstvy byly potom stlačeny (slisovány) dohromady a následně se nechaly vyschnout. Listy se často lepily za sebe do dlouhých pásů, které se uchovávaly srolované. V Britském muzeu v Londýně je uchován jeden svitek, který je dlouho 41,15 metrů. Nejběžnější velikosti byly ale 22,9-25,5 cm krát 12,7-14 cm.
Papyrus byl původně vytvořen pro náboženské dokumenty a texty. Strany papyru jsou recto (latinsky, lícová strana), která má horizontální strukturu, a verso se strukturou vertikální. Recto byla preferovaná, ale verso byla používána také. Dovolovalo to uchovat na jednom papyru dva oddělené texty.

Svitky papyru byly chráněny suchým klimatem Egypta. Jeden z nejstarších známých papyrů se datuje 500 let před Archaické období.