dříve: Stará říše |
nahoru Časová osa |
později: Střední říše |
7./8. dynastie | 9./10. dynastie | 11. dynastie |
1. přechodné období (2150-2040)
Často se říká, že úpadek Staré říše byl
způsoben dlouhou vládou faraona Pepiho II. Král během vlády pravděpodobně
ztrácel více a více ze své moci ve prospěch centrální správy a
provinciálních vládců. Vláda tohoto krále začala již v jeho dětství a
skončila v devadesátých letech, což právě dovolilo jeho moc výrazně oslabit.
Ale to samo o sobě nevysvětluje, proč i samotná správa země najednou
ztratila vliv nad jednotlivými provinciemi a tedy nad jejich správci. Právě
tito správci, známí jako nomarchové, byli klíčovým faktorem v úpadku
Staré říše. Je pravděpodobné, že klimatické změny měly za následek pokles nilských záplav, což těžce ovlivnilo staroegyptskou společnost. Protože centrální moc nemohla nic udělat s těmito změnami, byli to vládci jednotlivých provincií, kdo přišel s řešením, jak co nejlépe zavlažovat jejich vlastní teritoria. Toto, samozřejmě s dalšími geografickými okolnostmi, způsobilo, že se provincie a jednotlivé oblasti vůbec staly úspěšnějšími v ovládání Nilu, než ostatní. Zatímco někteří místní vládci stále oficiálně uznávali centrální
vládu v Memfidě reprezentovanou vládci 7.
a 8. dynastie, jiní se prohlásili na svých územích králi. Nomarchové v
Herakleopoli na jih od Fajúmské oázy byli částečně úspěšní při
založení vlastní dynastie, 9./10.
dynastie, se všemi výsadami. Jejich vliv přesáhl přinejmenším na jih až
k Abydu a Dendaře, kde se proti nim postavili vladaři z Théb ve
středním Egyptě, kteří založili 11.
dynastii. Méně vlivným nomarchům zůstal určitý stupeň nezávislosti, ale
byli loajální buď k herakleopolským nebo thébským dynastiím. Úpadek centrální moci a rozdělení země do několika téměř či zcela nezávislých provincií mělo vliv i na umění. Bez podpory faraona nebyly memfidské ateliéry dále schopné produkovat vysoce kvalitní výrobky a ozdoby jako tomu bylo dříve. Jednotliví vládci se rozhodli využívat svých vlastních ateliérů a řemeslníků, kteří však postrádali potřebný trénink a schopnosti. Reliéfy a sochy vytvořené během 1. přechodného období postrádají obvyklou noblesu jejich předchůdců ze Staré říše: řemeslníci byli buď nemotorní nebo nedbalí a jejich obrazy strnulé a disproporční. |
|
|
Umění produkované během prvního přechodného období bylo po úpadku královských ateliérů v Memfidě hrubé, jak je vidět na náhrobním reliéfu Dendary. |
Na druhou stranu se faraonská kultura rozprostřela po celé zemi. Během Archaického období a Staré říše byla totiž kultura omezená pouze pro královský dvůr a elitu, jež ho obklopovala. Politika 6. dynastie využívala místní vládce pro posílení moci centrální vlády a to rozšířilo faraonskou kulturu i mimo královský dvůr. Vzrůstající moc nomarchů během 1. přechodného období pokračovala a upevnila tak tento proces. Zajistilo se tím, že faraonská kultura přežila úpadek Staré říše. |