dříve:
Pozdní doba
nahoru
Časová osa
později:
-
Makedonští
králové
Ptolemaiovští
králové
Římští
císaři

Řecko-římské období (332 př. Kr. - 395 po Kr.)

Když vstoupil makedonský dobyvatel Alexandr Veliký do Egypta, byl přivítán jako syn boha Amona a okamžitě přijat jako nový panovník. Založil na středomořském pobřeží město Alexandrie, první z mnoha, která nosila toto jméno. Také se pustil do napravení škod způsobených za druhé perské okupace.

Po Alexandrově smrti a smrti jeho dvou makedonských nástupců - Filippa Arrhidaia a Alexandra IV. byla říše rozdělena mezi generály. Egypt získal Ptolemaios, syna Laga, který byl jmenován zemským satrapou přímo samotným Alexandrem. Během válkem, které započaly kvůli tomuto rozdělení, dobyl také syrsko-palestinské území.
On a jeho nástupci nejenom pokračovali v Alexandrově politice obnovování Egypta, ale taktéž podporovali stavbu nových chrámů po celé zemi. Na ostrově Fílai začal Ptolemaios II. Filopatór přestavbu chrámu bohyně Isis (Esety) z 26. dynastie; jeho nástupce Ptolemaios III. Euergetés započal stavbu nového chrámu věnovaného Horovi a ozdobil propyleje Chonsova chrámu v Karnaku. Jejich nástupci setrvali v rozšiřování těchto chrámu stejně tak jako ve stavbě nových, jako byl například chrám bohyně Hathor v Dendeře a chrám boha Chnuma a bohyně Neity v Esně. Tímto způsobem si zajistili podporu egyptského duchovenstva i ostatních egyptských lidí.
Během vlády Ptolemaia V. se potom jedna egyptská dynastie pokusila převratem převzít moc.

Alexander Veliký osvobodil Egypt od perské nadvlády a připojil ho ke svému impériu.

Otevřený dvůr a brána chrámu boha Hora v Edfú. Byl postaven během Ptolemaiovské doby.

Dynastické soupeření během pozdního ptolemaiovského období skončilo zásahem Římanů, kteří vrátili Ptolemaiovi XII. Euergetovi moc zpátky. Od této chvíle začali hrát Římané v egyptské historie důležitou roli. O několik let později museli opět zasahovat, tentokrát ve prospěch dcery Ptolemaia XII., Kleopatry. Ačkoliv byla Kleopatra schopnou a politicky nadanou vládkyní, zapletla se do složitých mocenských bojů Římanů Oktaviana (Augusta) a Antonia. Naneštěstí si zvolila špatnou stranu. Když bylo její a Antoniovo loďstvo poraženo v bitvě u Aktia a Kleopatra spáchala sebevraždu, Egypt se stal římskou provincií.

Římští císaři taktéž pokračovali ve stavbě chrámů, aby si zajistili loajalitu egyptských duchovních a stálý přísun obilí z největší obilnice světa. Počátek Římského období je jedním z nejvíce prosperujících egyptských časů: byla zakládána nová města a země získávala na důležitosti.
Jako část římského impéria byl také Egypt více než jindy otevřen okolnímu světu. Ačkoliv i dříve dovoloval vstup cizincům, vždycky lnul ke své vlastní kultuře a názorům. Ale od dobytí Alexandrem Velikým se Egypt stával více a více helénským státem s helénskou kulturou. Jako římská provincie byl také více otevřen ideologii, která nakonec uštědřila staroegyptské civilizaci smrtelnou ranou: křesťanství.
Během prvních století našeho letopočtu Egypt pomalu konvertoval k novému náboženství. Brzy byly staré chrámy zavřeny a přeměněny na kláštery a kostely. Zobrazení starých bohů a vládců považovali křesťané za démonické a ničili je. Papyry uchovávané v chrámových knihovnách se ukázaly být vhodným palivem pomáhajícím chrámy spálit.
Když bylo římské impérium rozděleno do dvou částí a Egypt se stal částí Byzantské říše, většina jeho populace konvertovala ke křesťanství. Jediný chrám se starověkým kultem byl chrám bohyně Esety na ostrově Fílaj. Ačkoliv tento poslední egyptský chrám setrvával společně s křesťanským kultem v míru, na počátku 6. století byly rozšířeny pověsti, že slouží k uctívání ďábla a lidským obětem. Jeho násilné zavření 535/537 po Kr. znamenalo definitivní konec staroegyptské civilizace.