dříve:
2. přechodné
období
nahoru
Časová osa
 
později:
Pozdní doba
 
18. dynastie 19. dynastie 20. dynastie

Nová říše (1540-1070)

Vyhánění Hyksósů započalo během 17. dynastie Sekenenreem II. nebo Kamosem a skončilo panovníkem 18. dynastie Ahmosem v roce 1522. Byl to začátek nové série výbojů, která dovedla Egypt k míru a prosperitě. Započala se doba vítězství! Ačkoliv byl Ahmose bratr svého předchůdce, Kamose, Manetho ho umísťuje do čela nové královské rodiny: 18. dynastie.
Ve snaze zabezpečit egyptské hranice proti budoucím invazím, Ahmose dobyl teritorium rozkládající se od Sýrie-Palestiny na severu až ke druhému kataraktu v Nubii na jihu. Během několika desítek let se stal Egypt nejmocnějším státem na starověkém Blízkém Východě.

V Ahmosově agresivní politice proti Asii a Nubii pokračovali i jeho nástupci, hlavně Thutmose I. a Thutmose III., kteří rozšířili hranice nového impéria až ke čtvrtému kataraktu na jihu a na severu potom až k řece Eufrat poblíž dnešních tureckých hranic.
Egyptské bohatství a prosperita byly navyšovány kořiští z válečných tažení a daněmi z dobytých území. Tyto poklady se měnily v obrovské stavební aktivity: byly stavěny nové chrámy, ty starší byly obnoveny nebo rozšířeny. Nejvíce preferovaný byl bůh Amon a jeho velkých chrám v Karnaku, v hlavním městě Thébách.
Egyptská stabilita byla mírně narušena za vlády Amenhotepa IV. z pozdní 18. dynastie, známého také jako Achnatona. Ten změnil egyptské náboženství a zavřel většinu chrámů. Začal uctívat nového boha - sluneční kotouč Aton. Během tohoto období nepokojů a zvratů, takzvané amarnské revoluce, ztratil Egypt většinu svého vlivu v Asii a Nubii.

První panovníci 19. dynastie, Setchi I. a Ramesse II. se rozhodli obnovit ztracenou egyptskou slávu, znovu získat ztracená teritoria v zahraničí a pokračovat ve stavitelských aktivitách započatých za 18. dynastie. Opět byly dobyty rozsáhlé části Asie, ale mezinárodní situace se změnila a Egypťané byly postaveny novým a mocným nepřátelům: Chetitům. Nepřátelství mezi Egyptem a Chetity skončilo na konci 21. roku vlády Ramesse II. mírovou smlouvou mezi oběma zeměmi. Zbytek 67 let dlouhé vlády Ramesse II. byl opět v míru a prosperitě.

Thutmose III. byl největší dobyvatel Nové říše.

Ramesse II. obnovil egyptskou ztracenou slávu skrze války i mírové dohody.

Nástupci Ramesse II. ho ale nebyli schopní následovat. 19. dynastie sklouzla do dynastických sporů a chaosu.

Během 20. dynastie se půl tisíciletí egyptské prosperity a relativní stability pomalu přiblížilo konci. Přestože Ramesse III. byl jistě velmi schopný vládce, který úspěšně odolal několika cizím útokům a dokázal obnovit egyptský vliv na syrsko-palestinském území, jeho vláda byla poznamenána korupci, sociálními nepokoji a tajným spiknutím usilujícím o jeho život!
Během let následujících po jeho smrti se začala egyptská jednota a stabilita rozpadat: thébští Amonovi kněží se stávali více a více de facto vládci Horního Egypta, zatímco Dolní Egypt byl v rukou faraóna. Další mocnou skupinou v egyptské společnosti bylo vojsko. Speciálně armáda, která se se skládala z bývalých libyjských válečných zajatců. Také oni vyhlásili svoji samostatnou část egyptského teritoria.
Na konci 20. dynastie byl Egypt opět rozdělen do velkého množství frakcí a Nová říše tak skončila.