Pozoruhodné strategie hry 7 card stud, hra omaha high-low a poker zdarma online v naší nové herně! I když neznáte pravidla hry omaha ani Razz strategie, vše si můžete zadarmo vyzkoušet.

dříve:
Nová říše
 
nahoru
Časová osa
 
později:
Řecko-římské
období
21. dynastie 22. dynastie 23. dynastie
24. dynastie 25. dynastie 26. dynastie
27. dynastie 28. dynastie 29. dynastie
30. dynastie "31." dynastie  

Pozdní doba (1070-332)

Ve většině historických knih je obdobím následujícím po Nové říši 3. přechodné období (1070-712 nebo 1070-525). Skládá se z 21. až 24. nebo 26. dynastie. Toto období, následované Pozdní dobou (712-332 nebo 525-332), je často popisováno jako období úpadku a chaosu.
Je pravda, že během takzvaného 3. přechodného období bylo v Egyptě více center moci: v Tanidě (Džanet) v nilské deltě vládli panovníci 21. a 22. dynastie, kteří oficiálně ovládli celou zemi, ale ve skutečnosti se museli o svoji moc dělit s mocnými thébskými knězi nebo s některými dalšími lokálními dynastiemi, jako například s 23. a 24. Toto dělení moci ale nevedlo k občanským válkám nebo k poklesu bohatství.
Naopak, doba zvaná "3. přechodné období" byla dobou relativního míru a stability. Královské hroby 21. dynastie vykopané v Tanidě patří k těm nejbohatším v egyptské archeologii. To, že moc nespočívala pouze v rukou krále a jeho okolí, byl výsledek vzrůstajícím moci soukromých osob, jako byli třeba právě thébští kněží. To se také odráží na úžasných soukromých hrobkách nalezených na thébském západním břehu a datovaných do tohoto období. Proto jsem se rozhodl nepoužívat označení "3. přechodné období" a zařazuji Pozdní dobu ihned za Novou říši. Patří sem tedy jak takzvané přechodné období, tak "klasická" Pozdní doba.

Vysoce kvalitní řemeslné umění 21. a 22. dynastie dokazuje i tato posmrtná maska (Psusenes I.). Toto období by tedy nemělo být nazýváno jenom "přechodným".
 

Během skoro celé Nové říše se moc a bohatství thébských kněží pomalu zvyšovaly. Je možné, že amarnská revoluce krále Achnatona z 18. dynastie byla pokusem o zlomení této moci. Jestliže ano, pokus selhal. Za pouhých dvacet let byly staré chrámy znovuotevřeny a kněží se znovu ujali svých úřadů. Ať už byly Achnatonovy důvody pro jeho náboženský převrat jakékoliv, znovunastolení tradičního kultu bylo vítězstvím thébského kněžstva.
Na konci Nové říše, během posledních let vlády Ramesse XI., byl thébský kněz jménem Hrihor, pravděpodobně nevlastní Ramessův bratr, schopen zkombinovat svůj vlivný úřad ještě s úřadem vezíra a nosit honosný titul "místokrál Kuše". Byl tak bohatý, že si mohl dovolit postavit části chrámu (Chonsu) v Karnaku a získal si pro sebe taktéž privilegium psát své jméno v kartuši! Když Ramesse XI. zemřel, dynastie kněží se stala významným politickým činitelem.

Panovníci 21. dynastie byly pravděpodobně skrze manželství příbuzní s posledními Ramessovci. Přestěhovali hlavní město z Pi-Ramesse do Tanidy, oboje v nilské deltě. Pravděpodobně tak učinili proto, že kanál sousedící s Pi-Ramesse vyschl. V Tanidě pak zahájili promyšlené stavební aktivity, jejichž cílem bylo soupeřit s Amonovým chrámem v Thébách a taktéž přesunout chrámy a paláce ze starého hlavního města Pi-Ramesse do Tanidy. Také přesunuli královskou nekropoli z Údolí králů na thébském západním břehu do Tanidy, kde byla ve třicátých letech dvacátého století nalezena nedotčená hrobka Psusena I.

Dále měla na politický život také velmi důležitý vliv libyjská armáda, která byla začleněna do egyptské armády a policie během pozdní Nové říše. Na konci 21. dynastie se jeden z těchto vůdců oženil s dcerou posledního panovníka 21. dynastie a dostal se tak k moci. Založil novou dynastii, 22., také nazývanou libyjská nebo bubastidská, protože dynastie byla založena libyjci žijícími v deltě ve města Bubastis. První vládci této dynastie byli velice mocní a dokázali obnovit egyptskou přítomnost v syrsko-palestinské oblasti. Rozhodovali také, kdo bude vrchním knězem v Thébách a vybírali pro tento účel často někoho z vlastní rodiny, čímž posilovali egyptskou jednotu.
Ale dynastické soupeření brzy přivedlo tuto novou dynastii k záhubě. V Leontopoli, také v nilské deltě, byla vyhlášena 23. dynastie. Tento vzor byl brzy následován Tefnachtem, princem deltského města Sais, který založil 24. dynastii. Nejenom že Egypt byl rozdělen mezi deltu a Théby, nyní byla rozdělena i delta samotná.

Výhodu z těchto vnitřních konfliktů vytěžili na jihu. V Nubii vzrostla nová síla. A měla sílu k vpádu do Egypta. Ve snaze postavit se této nubijské invazi se tři deltské dynastie spojily, ale přesto byly poraženy. A tak se stala 24. dynastie nubijskou. Jenom ona si ze Sais udržela samostatnost. Panovníci 25. dynastie potom ovládali větší část Egypta z jejich vlastního hlavního města Napata poblíž 4. kataraktu. Vládli však podle egyptských tradic.

Socha "božsky uctívaného" Karomama z 22. dynastie je dalším důkazem kvalitní práce vytvářené v královských ateliérech.

Nubijští králové z 25. dynastie následovali staroegyptské tradice, jak ukazuje tato socha Taharky.

Mír a stabilita vzniklé z nubijské nadvlády skončily kvůli dalšímu vnějšímu vlivu: Asyřanům. Ačkoliv jejich přítomnost v Egyptě byla velmi krátká, její výsledky byly zdrcující. Dříve vzkvétající Théby byly zpustošené, vypleněné a mnoho překrásných chrámů zničeno, mezi nimi i pohřební chrám Ramesse II.

Naštěstí pro Egypt se Asyřané museli vrátit do Ašuru. Zanechali zde králi ze Sais, Psamtekovi I., možnost převzít kontrolu nad celou zemí. Spolu s ním začala 26. dynastie a nová éra stability a prosperity v Egyptě. Více než jedno století ovládala 26. dynastie Egypt, až byla poražena perskými vetřelci.

Druhá část Pozdního období začíná a končí perskou okupací. První perská okupace, také známá jako 27. dynastie, trvala více než sto let. Ukončena byla Amenardem, jediným vládcem 28. dynastie, který úspěšně zbavil Egypt perského jha a podařilo se mu znovu nastolit kontrolu nad celou zemí.
Egyptská obnovená nezávislost trvala asi 60 let, během nichž vládci 29. a 30. dynastie vládli zemi a obnovili její tradice. Druhá perská okupace trvala pouze 10 let, ale byla jedním z nejtemnějších stránek staroegyptské historie: chrámy byly vylupovány, posvátná zvířata masakrována a lidé museli platit daně. Těžká zkouška během této okupace připravila Egypt na přivítání makedonského krále Alexandra Velikého jako jeho osvoboditele.

"Dobytím" Egypta Alexandrem se stal Egypt částí helénského světa a začala se nová éra.

Magická socha datovaná do 30. dynastie.