dříve:
Archaická doba
 
nahoru
Časová osa
 
později:
1. přechodné
období
4. dynastie 5. dynastie 6. dynastie

Stará říše (2575-2150)

Stará říše nepřináší ani tak moc průlom oproti Archaické době, jako v ní spíše pokračuje. Králové 4. dynastie byli patrně potomci Huneje, posledního faraona 3. dynastie. Turínský papyrus dokonce řadí všechny panovníky prvních pěti dynastie dohromady, bez nějakého dalšího třídění. To znamená, že jeho autoři je považovali za jednolitou skupinu.

Z pohledu kultury, politiky a náboženství ale přinesla 4. dynastie několik změn, které ji odlišují od prvních třech.
Nejnápadnější změna je přechod od stupňovitých pyramid ke "skutečným" pyramidám s hladkým povrchem. Tento přechod nebyl pouze výsledkem vzrůstajících technických schopností, ale také změn v náboženství, které se posunulo od hvězd ke slunci. Stupňovitá pyramida symbolizuje schody ke hvězdám. Oproti tomu "opravdová" pyramida byla považováno za sluneční symbol, symbol prapahorku ze kterého vytryskl všechen život.
Obrázky (níže) ilustrují vývoj od stupňovitých pyramid Archaické doby (nalevo) až ke "skutečným" pyramidám v Gíze (vpravo). Pyramida v Médúmu (druhá zleva) byla předělána ze stupňovité na "skutečnou" faraonem Snofruem, prvním králem 4. dynastie. Obložení z ní však záhy spadlo, a tak zůstala stupňovitou. Lomenou pyramidu v Dahšúru postavil taky Snofru. Úhel pyramidy byl asi změněn, aby se zmírnily tlaky způsobené její vahou.

Písaři se stali páteří královské
administrativy. Pomáhali
centrální vládě upevňovat
její moc nad staroegyptskou společnosti a byla díky nim
možná stavba úchvatných projektů v Dahšúru a Gíze.

Vývoj stavby pyramid

 

Stavba pyramid by nebyla možná bez kvetoucí ekonomiky a silné centrální vlády. Královské bohatství po celé zemi se centralizovalo a poskytlo tak nezbytné prostředky potřebné pro stavbu pyramidových komplexů. To vyžadovalo silnou administrativní moc, na místních i centrální úrovni, aby řízení práce s prostředky úspěšně probíhalo a bylo dostatek zásob, materiálů a bohatství.
Umělci a řemeslníci se stávali stále zručnějšími a státem sponzorované ateliéry produkovaly pro královskou rodinu a členy vládnoucí třídy množství nádherných uměleckých předmětů. Prvotřídní výzdoba soukromých hrobek poblíž královských pyramid neukazuje jenom na bohatství a společenský stav jejich vlastníků, ale je také na bohatým zdrojem informací o každodenním životě ve věku pyramid.

 

 

Během 4. dynastie se válčilo na jihu - v Núbii. U Buhénu v blízkosti druhého nilského kataraktu tam byla postavena pevnost. Tato pevnost potvrzuje egyptskou vojenskou přítomnosti v Núbii, ale byla také obchodním sídlem, které navštěvovali obchodníci z celé Núbie. Núbie byla od 4. dynastie vždycky pro staré Egypťany zajímavá - byla bohatá na suroviny, speciálně na zlato.
Přídavek "Syn Reův" ke královským titulům začíná vládou Radžedefra. Dokazuje rostoucí důležitost slunečního kultu. Dokonce zdůrazňuje královu roli jako představitele slunce na zemi.

Za vlády 5. dynastie bylo sluneční náboženství ještě pevněji zakotveno. Panovníci stavěli sluneční chrámy stejně tak jako pyramidy. To může také vysvětlit, proč jsou pyramidy 5. dynastie jednodušší než stavby jejich předchůdců: stavební práce se nesoustředily pouze na jedinou pyramidu a její chrámy.
Ekonomické a politické faktory zde mají také svoji důležitost: vypadá to, že 5. dynastie měla méně centralizovanou a silnou vládu. Soukromé hrobky již nebyly pouze v okolí pyramidy a jejich výzdoba byla bohatší a více pracná. Někteří lidé si stavěli své hrobky ve vlastních provinciích a ne v blízkostí memfidské nekropole.
Poslední král 5. dynastie, Venis, přišel s další inovací: jeho pyramida byla jako první "ozdobena" texty. Jsou to tzv. Texty pyramid. Tyto nápisy se vztahují ke králově osudu na onom světě, kde zaujme místo mezi bohy a hvězdami.

Za 6. dynastie začala Stará říše pomalu vadnout. Ačkoliv jsou zaznamenány některé vojenské aktivity na východ od nilské delty nebo v Palestině a Núbii, centrální královská moc dále upadala. Částečně to může být způsobeno dlouhou vládou Pepiho II., během které byla většina moci přenechána centrální a místní administrativě.
Další klíčový důvod úpadku Staré říše byly zhoršující se nilské záplavy. Na konci Staré říše přestaly být najednou povodně tak bohaté. Nebylo již jisté, že povodně budou natolik vydařené, že země zůstane úrodná. Místní správci a vladaři, kterým se podařilo ovládnout tok Nilu a tím zajistit záplavy pro jejich oblast, tak posílili své pozice proti centrální vládě.

Králové 7./8. dynastie ztratily sílu a prestiž, která do té doby bránila rozpadnutí země. Za jejich vlády skončila Stará říše a začalo 1. přechodné období. Některé historické knihy kladou 7. a 8. dynastii na konec Staré říše, ale protože to bylo během této dynastie, kdy centrální vláda ztratila kontrolu nad zemí, zdá se lepší umístit tyto dynastie již do 1. přechodného období.

Titul "Syn Reův" byl přidán
mezi královské tituly během
4. dynastie (více...)