předchozí
Druhy písma
nahoru
Gramatika
další
Ideogramy

Orientace a uspořádání znaků

Odkud se čte?

Narozdíl od hieratického a démotického písma, které se psaly pouze zprava do leva, hieroglyfy se mohly psát zprava doleva nebo zleva doprava. Jak hieroglyfy, tak ranné hieratické písmo se mohlo psán do řádků nebo ve sloupcích. Ale během svého vývoje se hieratické písmo ustálilo v psaní do řádek, zatímco hieroglyfy se stále psaly oběma způsoby.

Nalezení začátku textu je velmi jednoduché. Znaky, které představují osoby nebo zvířata se dívají směrem k začátku textu. Jestliže se například znaky dívají doleva, text je psán zleva doprava. Hieroglyfy se (většinou) píšou shora dolů. I pokud jsou srovnány do řádků, tak se čte nejprve ten znak, který je výše a potom až ten pod ním.
Příklad níže ukazuje 4krát ten samý text, ale s jinou orientaci:
Nápis vlevo se čte po sloupcích (vždy shora dolů), zleva doprava.
Nápis nahoře uprostřed se čte v řádcích zleva doprava.
Nápis dole uprostřed se čte opět v řádcích, ale zprava doleva.
A poslední nápis vpravo se čte ve sloupcích zprava doleva.

    
 
    

 
 
Když byl hieroglyfický text používán jako legenda, komentář nebo jako "to, co říká" zobrazovaný objekt, bůh nebo osoba, znaky byly orientovány stejným směrem, jako obrázek, který doprovázely. Proto je ve scéně, kde král obětuje bohům text u krále, říkajícího obětní formuli, orientován stejným směrem jako král, tedy na druhou stranu, než bůh a jeho text: Uvnitř jednoho textu tedy můžeme nalézt hieroglyfy psané zprava doleva stejně tak jako zleva doprava! Jestliže scéna obsahuje texty v obou směrech, každý text začíná přibližně uprostřed. Který z nich se má číst jako první (jestliže neexistuje žádná zmínka, který má přednost), se pozná pouze prozkoumáním smyslu jejich obsahu.  

Ptolemaios III. Euergetes dává pole Amonovi na rituální scéně na propyleji chrámu Chonsu v Karnaku. Hieroglyfy jsou orientované stejným směrem jako obrázky, ke kterým se vztahují.


Rozhodnutí, zda se hieroglyfy psaly do řádků nebo do sloupců mělo spíše estetické a praktické důvody: starověcí umělci museli optimálně využít místo určené pro jejich texty a zobrazení.

 

 
Uspořádání znaků

Uspořádání některých znaků se měnilo z náboženských nebo praktických důvodů:

  • náboženské důvody způsobovaly, že znaky nebo slova reprezentující svaté pojmy, jako například slovo "bůh" nebo jména určitého boha či bohyně, se musela psát před ostatní znaky. To ovlivnilo pořadí znaků, slovní pořádek a pořádek celých částí vět. Když chtěl někdo například napsat: "milovaný Amon-Reem, pán trůnu obou zemí", tak psal běžně spíše: "Amon-Reem, pán obou zemí, milovaný". A když chtěl někdo napsat "král Horního a Dolního Egypta Mencheperre, milovaný Amon-Reem, božím králem", psalo se "Amon-Reem, králem bohů, král Horního a Dolního Egypta Mencheperre, milovaný",...
  • to samé se aplikovalo na slova spojená s panovníkem. Slovo "král" se často psalo před ostatní slova, která se ho týkala. A tak se palác psal jako "králův dům (lépe přeloženo jako: krále dům)" a princ jako "králův syn (krále syn)". Tento obrácený pořádek znaků a celých slov či frází je nazýván zdvořilostní transpozice.
  • pořádek znaků byl měněn také z estetických důvodů: vysoké úzké znaky byly často umísťovány před znaky představující ptáka, i když měly být správně umístěny za ním. Tak se skupina čte jako wD a ne wDw. Je to z důvodu maximálního využití místa - prázdná místa se musí redukovat na minimum.
  • stejný princip se také používal ne při změně pořadí jednotlivých znaků, ale při změně jejich uspořádání. Nízké a úzké znaky se často umísťovaly pod prsa nebo za hlavu znaku představujícího ptáka. A tak se skupina představující souhlásky t-w-t obyčejně psala jako , což zabíralo méně místa. Princip seskupování znaků z důvodu minimalizování volného místa se nazývá horror vaccui.