předchozí
Ideogramy
nahoru
Gramatika
další
Dvousouhláskové
znaky

Jednosouhláskové znaky

Tyto znaky mají fonetickou hodnotu jedné souhlásky. Reprezentují tak jediný zvuk. Staří Egypťané nepsali žádné samohlásky. V případě nutnosti použili některé z jejich souhlásek aby v cizích jménech a slovech vyjádřili samohlásky, ale je to jenom velmi výjimečné.
Také by se mělo zmínit, že staří Egypťané psali zřídka slova výhradně s použitím jednosouhláskových znaků. Proto tyto znaky nemohou být považovány za abecedu, protože slovo abeceda vyjadřuje, že každý znak představuje jednu souhlásku nebo samohlásku a pouze s nimi se zapisují slova.

Následující seznam nabízí všechny jednosouhláskové znaky používané ve střední egyptštině. Sloupec ZNAK zobrazuje popisovaný znak. Sloupec Č. se vztahuje k seznamu znaků, který obsahuje Gardinerova Egyptská gramatika.
Zde použitý pořádek znaků je také pořádkem, který se používá k řazení slov ve slovnících.

 

ZNAK TRANSKRIPCE VÝSLOVNOST Č.
A ráz G1
i na začátku slova ráz, uprostřed nebo na konci slova stejná jako následující znak M17
j j; málokdy na začátku slova, spíše na konci nebo před posledním zvukem slova M17a
j j; objevuje se na konci slov Z4
a hrdelnice, ajin semitských jazyků, v evropských jazycích neznámá D36
w w G43
b b D58
p p Q3
f f I9
m m G17
n n N35
r r D21
h h O4
H emfatické h, zadní V28
x ch Aa1
X ch o něco měkčí než poslední hláska F31
s s O34
s s S29
S š N37
q emfatické k N29
k k V31
g tvrdé g W11
t t X1
T č (postupně sláblo do t) V13
d d D46
D (d) I10

 

I některé jiné znaky byly používané jako jednosouhláskové, ačkoliv původně takový význam neměly.

ZNAK TRANSKRIPCE VÝSLOVNOST Č.
w zkrácená podoba ve středoegyptské hieratštině Z7
m také používán jako dvousouhláskový znak im, proto má jednosouhláskovou hodnotu m Aa15
n odvozený ze slova nt, znamení koruny Dolního Egypta S4
t také používán jako dvousouhláskový znam ti, proto má jednosouhláskovou hodnotu t U33

 

a původně představovaly dvě odlišné samohlásky. Ve střední egyptštině ale tento rozdíl postupně vymizel a znaky se mohly zaměňovat.

Ve staré egyptštině chybí zvuk l. Vyjadřovalo se pomocí n, r nebo dvousouhláskového znaku rw. Stávalo se tak obvykle v cizích jménech a slovech.

POZNÁMKA KE TRANSKRIPCI

Transkripce (transliterace) je mezinárodní dohoda mezi Egyptology určující, jak reprezentovat souhlásky hieroglyfického písma obyčejnými znaky latinky. Výhodou je pak zjednodušené čtení.
Transkripce nám také umožňuje zapisovat zvuky, které jsou v jiných jazycích neznámé. Například rázy, známé v arabštině a hebrejštině, ale ne v angličtině nebo francouzštině.
Další výhodou transkripce je jednodušší rozpoznání kořenů a skupin slov odvozených z těchto kořenů. Kdyby někdo přepsal sloveso sDm jako sdžm (angl. sdjm), mohlo by se zdát, že se skládá ze 4 souhlásek namísto tří a slovo by se potom jinak časovalo.
Na mezinárodním poli je velká potřeba standardizovat vyjádření hieroglyfického písma. Bez takového standardu by se například zvuk X vyjadřoval v angličtině jako kh, v češtině ch, zatímco třeba ve francouzštině by se ch používalo pro znak S. Těžko by se od sebe odlišovaly i třeba znaky x a X.
Proto je důležité navyknout si na tento přepis, protože je používán nejen na těchto stránkách, ale i ve všech egyptologických publikacích. Pro jeho správné zobrazení potřebujete nainstalovat do počítače správný font, více v sekci technické dodatky.

 

POZNÁMKA K VÝSLOVNOSTI

Absence samohlásek v hieroglyfickém písmu znemožňuje poznat, jak jazyk starých egypťanů skutečně zněl. Během své dlouhé existence se navíc neustále vyvíjel a měnil. Je to zřejmé z jeho gramatiky a určitě se tento vývoj promítl i do výslovnosti slov. Egypťané žijící kolem roku 3000 př.Kr. by velmi těžko rozuměli Egypťanům z ramessovského období. Egypťané žijící okolo roku 3000, jeden v deltě a druhý v Hierakonpoli, by pravděpodobně zaznamenali podobné problémy.

Vše, co máme ze staroegyptských slov jsou jejich souhláskové kostry. To, spolu s faktem, že některé souhlásky neexistují v západních jazycích, činí výslovnost velmi obtížnou. Ve snaze vyřešit tento problém došli Egyptologové k následujícím dohodám:

A se čte jako á
i se čte jako í
j se čte jako í
a se čte jako a
w se čte jako ů
neznělé e se umísťuje mezi souhlásky, aby se slovo jednodušeji vyslovovalo

A tak se Ax.t čte dle egyptologické konvence jako áchet, rn jako ren, Htp jako hetep, imn jako ímen a itn jako íten. Činíme tak, i když víme, že skutečná výslovnost starých Egypťanů byla s velkou pravděpodobností velmi odlišná. Z textů v klínovém písmu, které zaznamenávají některá egyptská jména, víme, že egyptský dvůr 18. dynastie vyslovoval imn jako Amána, imn-Htp jako Amanhatpi a itn jako jaty.
Naneštěstí jsou tyto klínové přepisy extrémně vzácné a ukazují nám velmi málo z výslovnosti několika málo jmen a slov z období 18. a 19. dynastie. Také neukazují, na kterých slabikách byl důraz a na kterých ne. Jsou pouze slabým zábleskem toho, jak mohl jazyk starých Egypťanů znít, ale nedostačují k jeho rekonstrukci.
"Egyptologická výslovnost" není v žádném případě snahou mluvit egyptsky. Mluvit ve staré egyptštině (zatím) nemůžeme.